Konsensus používání antibiotik I. Penicilinová antibiotika

Dávkování při snížené funkci ledvin: 

Při závažné renální insuficienci (clearance endogenního kreatininu <10ml/min) je třeba 

dávkovací interval sultamicilinu prodloužit na 24 hodin. 

 

k o - t i k a r c i l i n    

(tikarcilin/kyselina klavulanová) 

Skupina. 

Širokospektré karboxypeniciliny (potencované inhibitorem ß-laktamáz). 

Způsob účinku. 

Inhibice syntézy buněčné stěny bakterií vazbou na specifické bílkoviny (PBP); kyselina 

klavulanová inhibuje některé ß-laktamázy. 

Spektrum účinku. 

Pseudomonas aeruginosa a indol pozitivní kmeny Proteus spp., a dále jako ko-amoxicilin. 

Rezistentní jsou producenti ß-laktamázy ze skupiny I (Enterobacter spp., Citrobacter spp., 

Serratia spp.), některé nemocniční kmeny Pseudomonas aeruginosa, dále Stenotrophomonas 

maltophilia, Burkholderia cepacia, Acinetobacter calcoaceticus, enterokoky, stafylokoky 

rezistentní k oxacilinu a pneumokoky rezistentní k penicilinu.  

Indikace.  

Indikace volby: 

Není lékem volby. 

Další indikace: 

Středně těžké smíšené infekce vzniklé v komunitě (gynekologické nebo nitrobřišní infekce, 

infekce kostí, kůže a měkkých tkání jako např. diabetická noha, aspirační pneumonie). 

Močové infekce způsobené Pseudomonas aeruginosa nebo kmeny rezistentními k jiným 

antibiotikům. 

Nemocniční pneumonie, sepse včetně septických epizod u neutropenických pacientů bez 

zjevného ložiska, smíšené infekce, močové infekce (nelze-li vyloučit účast Pseudomonas 

aeruginosa, pak vždy v kombinaci s aminoglykosidy). 

Dávkování.  

Obvyklá dávka: Dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 40 kg: infekce močových cest a 

méně závažné infekce 1,6-3,2 každých 6-8 hodin, středně závažné infekce 3,2-5,33 g každých 

6-8 hodin, závažné infekce 5,33 g každých 6 hodin nebo 3,2 g každé 4 hodiny. Děti s tělesnou 

hmotností nižší než 40 kg: 80 mg/kg každých 8 hodin (u závažných infekcí každých 6 hodin), 

novorozenci s tělesnou hmotností nižší než 2 kg 80 mg/kg každých 12 hodin, novorozenci s 

tělesnou hmotností vyšší než 2 kg 80 mg/kg každých 8 hodin. 

Způsob podání: Parenterálně. 

Interval: 6-8 hodin. 

Délka podání: Individuálně podle povahy infekce a klinického průběhu onemocnění. 

Dávkování při snížené funkci ledvin: 

Při závažné renální insuficienci (clearance endogenního kreatininu <10ml/min) je třeba 

dávkování upravit: tikarcilin se podává 80 mg/kg každých 24 hodin, denní dávka kyseliny 

klavulanové se snižuje na 50 až 75%. U hemodialyzovaných nemocných se podává denní 

dávka co-tikarcilinu 2 g každých 12 hodin, po ukončení dialýzy se přidává 3,2 g. 

 

p i p e r a c i l i n  

Skupina. 

Širokospektré ureidopeniciliny. 

Způsob účinku. 

Inhibice syntézy buněčné stěny bakterií vazbou na specifické proteiny (PBP). Je rozkládán 

penicilinázou a dalšími ß-laktamázami bakterií. 

Spektrum účinku. 

Pseudomonas aeruginosa, Proteus spp., některé Enterobacteriaceae, většina kmenů 

Bacteroides fragilis, a dále jako ampicilin. Rezistentní jsou producenti ß-laktamáz, dále 

Stenotrophomonas maltophilia, Burkholderia cepacia, Acinetobacter calcoaceticus, 

Enterococcus faecium, stafylokoky rezistentní k oxacilinu, pneumokoky rezistentní k 

penicilinu. 

Indikace: 

Indikace volby: 

Infekce způsobené Pseudomonas aeruginosa (v kombinaci s aminoglykosidy). 

Další indikace: 

Přípravek se nedoporučuje podávat samotný pro rychlý nárůst rezistence. 

Infekce způsobené nemocničními kmeny bakterií rezistentními k jiným antibiotikům (v 

kombinaci s aminoglykosidy). 

Dávkování.  

Obvyklá dávka: Dospělí obvykle 2 g každých 6-8 hodin nebo 4 g každých 12 hodin, u 

závažných infekcí včetně infekcí způsobených Pseudomonas aeruginosa 4 g každých 6-8 

hodin (u život ohrožujících infekcí až 6 g každých 6 hodin). Děti mladší 12 let: Nitrožilní 

injekcí nebo infuzí 100-200 mg/kg/den ve 3-4 dílčích dávkách po 8-6 hodinách, u závažných 

infekcí 200-300 mg/kg/den ve 3-4 dílčích dávkách po 8-6 hodinách, novorozenci s tělesnou 

hmotností nižší 2 kg 150 mg/kg/den ve 3 dílčích dávkách po 8 hodinách, novorozenci s 

tělesnou hmotností vyšší než 2 kg 300 mg/kg/den ve 3-4 dílčích dávkách po 8-6 hodinách. 

Způsob podání: Parenterálně. 

Interval: 6-8 hodin. 

Délka podání: Individuálně podle povahy infekce a klinického průběhu onemocnění. 

Dávkování při snížené funkci ledvin: 

Při závažné renální insuficienci je třeba dávkování piperacilinu upravit: při poklesu clearance 

endogenního kreatininu na 40 ml/min se podává maximálně 4 g každých 8 hodin, při poklesu 

pod 20 ml/min se podává maximálně 4 g každých 12 hodin. Během hemodialýzy se podává 2 

g každých 8 hodin, po ukončení hemodialýzy se podává obvyklá udržovací dávka. Při 

hepatální insuficienci je třeba dávkování piperacilinu obdobně upravit jen při současné renální 

insuficienci, protože v tomto případě jsou játra hlavní cestou eliminace. 

 

k o - p i p e r a c i l i n  

(piperacilin/tazobactam) 

Skupina. 

Širokospektré ureidopeniciliny (potencované inhibitorem ß-laktamáz). 

Způsob účinku. 

Piperacilin inhibuje syntézu buněčné

 

stěny bakterií vazbou na specifické proteiny (PBP), 

tazobactam inhibuje některé ß-laktamázy. 

Spektrum účinku. 

Jako piperacilin, rozšířené o kmeny produkující některé ß-laktamázy. Rezistentní jsou 

producenti ß-laktamáz ze skupiny I* (Enterobacter spp., Citrobacter spp., Serratia spp.)*, 

některé nemocniční kmeny Pseudomonas aeruginosa, dále Stenotrophomonas maltophilia, 

Burkholderia cepacia, Acinetobacter calcoaceticus, Enterococcus faecium, stafylokoky 

rezistentní k oxacilinu, pneumokoky rezistentní k penicilinu. (*na rozdíl od účinku in vitro 

není jistý ani klinický účinek u těžkých infekcí způsobených širokospektrými ß-laktamázami-

ESBL). 

Indikace.  

Indikace volby:  

Monoterapie těžké smíšené infekce (gynekologické nebo nitrobřišní infekce, infekce kostí, 

kůže a měkkých tkání jako např. diabetická noha, aspirační pneumonie) za předpokladu, že 

lze vyloučit účast Pseudomonas aeruginosa. 

Další indikace: 

Nemocniční pneumonie, sepse včetně septických epizod u neutropenických pacientů bez 

zjevného ložiska, smíšené infekce, močové infekce (nelze-li vyloučit účast Pseudomonas 

aeruginosa, pak vždy v kombinaci s aminoglykosidy). 

Dávkování. 

Obvyklá dávka: Dospělí a děti starší 12 let nitrožilně 4,5 g každých 6-8-12 hodin podle 

závažnosti infekce nebo u méně závažných infekcí nitrosvalově 2,25 g každých 6-12 hodin. 

Způsob podání: Parenterálně. 

Interval: 6-8-12 hodin. 

Délka podání: Individuálně podle povahy infekce a klinického průběhu onemocnění. 

Dávkování při snížené funkci ledvin: 

Při závažné renální insuficienci je třeba dávkování co-piperacilinu upravit: při poklesu 

clearance endogenního kreatininu na 40 ml/min se podává maximálně 8 g piperacilinu a 1 g 

tazobaktamu v dílčích dávkách po 6 hodinách, při poklesu pod 20 ml/min se podává 

maximálně 6 g piperacilinu a 0,75 g tazobaktamu v dílčích dávkách po 8 hodinách. Během 

hemodialýzy se podává maximálně 2,25 g každých 8 hodin, po ukončení hemodialýzy se 

podává navíc 0,75 g co-piperacilinu nitrožilně. 

 

 

Jednotné  popisy  antibiotik  byly  vypracovány  8  člennou  skupinou  odborníků, 

jmenovaných  odbornými společnostmi ČLS JEP.  

 

Doc. MUDr. Jozef Hoza, CSc. – Česká pediatrická společnost ČLS JEP 

MUDr. Vlastimil Jindrák – Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP 

Doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc. – Společnost infekčního lékařství ČLS JEP 

MUDr. Otakar Nyč – Společnost pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP 

Doc.  MUDr.  Tomáš  Sechser,  CSc.  –  Česká  společnost  pro  experimentální  a  klinickou 

farmakologii a toxikologii ČLS JEP 

PharmDr. Josef Suchopár – Česká farmaceutická společnost ČLS JEP 

Prof.  MUDr.  Jan    Švihovec,  DrSc.  –  Komise  pro  lékovou  politiku  a  kategorizaci  léčiv  ČLS 

JEP  

RNDr. Pavla Urbášková, CSc – Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP 

 

Literatura. 

 

1.

 

WHO  Global  Strategy  for  Containment  of  Antimicrobial  Resistance.  World  Health 

Organization, Geneva, 2000. 

2.

 

Communication  from  the  Commission  on  a  community  strategy  against  antimicrobial 

resistance. Commission of the European Communities, Brussels, 20.6.2001. 

3.

 

Antibiotická  politika  v  ČR.  Věstník  Ministerstva  zdravotnictví  ČR,  částka  1,  únor  1995, 

s. 1-8. 

4.

 

Štika, L.: Spotřeba antimikrobiálních léčiv a její vliv na rezistenci mikroorganismů. Klin. 

mikrobiol. inf. lék., 10, 2001, s. 66-71. 

5.

 

Urbášková,  P.,  a  Pracovní  skupina  pro  monitorování  rezistence  bakteriálních  patogenů: 

Surveillance rezistence k antibiotikům u nejčastějších bakteriálních původců respiračních 

infekcí v České republice. Remedia,  10, 2000, s. 195-203. 

6.

 

Urbášková, P., Jakubů, V., Žemličková, H., a účastníci CZ-EARSS. EARSS v České 

republice: Surveillance antibiotické rezistence invazivních izolátů Streptococcus 

pneumoniae, Staphylococcus aureus, E. coli, Enterococcus faecalis a E. faecium. Zprávy 

Centra epidemiologie a mikrobiologie, 10, 2001, s. 310-315. 

(

http://www.szu.cz/cem/zprávy/default.htm

) 

7.

 

Jindrák,  V.,  Henyšová,  J.,  Vaniš,  V.,  Urbášková,  P.,  Litoš,  P.:  Rezistence  Streptococcus 

pyogenes  k  erytromycinu  jako  regionální  problém.  Klin.  mikrobiol.  inf.  lék.,  5,  1999 

s. 237-243. 

8.

 

Jindrák,  V.,  Vaniš,  V.,  Litoš,  P.:  Multirezistence  původců  nozokomiálních  infekcí  na 

intenzivní péči: příčiny, důsledky a možnosti kontroly. Klin. mikrobiol. inf. lék., 3, 1997, 

s. 166-175. 

9.

 

Reese,  R.E.,    Betts,  R.F.:  A  practical  approach  to  infectious  diseases  (4

th

  ed.).  Little, 

Brown and Company, Boston , 1996. 

10.

 

Reese,  R.E.,  Betts,  R.F.,  Gumustop,  B.:  Handbook  of  antibiotics  (3th  ed.).  Lippincote, 

Williams and Wilkins, 2000. 

11.

 

Mandell, G.L.,  Bennett, J.E, Dolin, R.: Principles and practice for infectious diseases (5

th

 

ed.). Churchill Livingstone, New York, 1999.  

12.

 

Micromedex  (objektivní  databáze  léků,  včetně  výsledků  studií  I,  II  a  III  fáze  klinického 

zkoušení, srovnávacích studií a zpráv o použití v klinické praxi) (19.ed.), 1999. 

13.

 

USP  DI

®

  (Drug  Information  for  Health  Care  Profesional),  Micromedex  USA,  vol.  19, 

1999.  

14.

 

WHO Model Prescribing  Information: Drugs used in bacterial infections. WHO Geneva, 

2001.