Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Sionistické spolky v Brně Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Vypracovala: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph. D. Jana Karmazínová Brno 2007



Yüklə 151 Kb.
tarix23.12.2016
ölçüsü151 Kb.


Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Historický ústav

Sionistické spolky v Brně
Bakalářská diplomová práce


Vedoucí práce: Vypracovala:

Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. Jana Karmazínová
Brno 2007

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechna použitá literatura a prameny, ze kterých jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu literatury.

V Brně 29. 12. 2007 …………………………

podpis


Děkuji vedoucímu práce Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph.D. za podnětné připomínky a za odborné vedení.
OBSAH
1. Úvod…………………………………………………………………………..6

2. Sionismus……………………………………………………………………..9

2.1 Definice …………………………………………………………………..……………9

2.2 Vznik sionismu, důvody…….....…………………………………………...…………..9

2.3 Theodor Herzl, založení sionismu…………………………………………………….10

2.4 Basilejský program……………………………………………………………………11

2.5 Počátky sionismu……………………………………………………………………...11

3. Sionismus v českých zemích………………………………………………...12

4. Sionistické spolky v Brně……………………………………………………16

4.1 Sionistické akademické spolky………………………………………………………..16

4.1.1 Jüdisch-akademische Rede- und Lesehalle (Židovská akademická čítárna a beseda v Brně)………………………………………………………………………………………...16

4.1.2 Jvrija, spolek židovsko národních akademiků z království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Brně……………………………………………………………………………….17

4.1.3 Bar Kochba, Verein zionistischer Akademiker aus der Slovakei in Brünn……...17

4.1.4 Sionisticko - akademické sdružení Barissia……………………………………...17

4.1.5 Spolek sionistických akademiků…………………………………………………18

4.1.6 Svaz sionistických akademiků z východní Evropy v Brně………………………18

4.1.7 Sdružení státnosionistických akademiků Medina………………………………..19

4.1.8 Pracovní sdružení sionistických akademiků Hasmonea…………………………19

4.1.9 Svaz sionistických akademiků v Brně…………………………………………...20

4.1.10Shrnutí…………………………………………………………………….……20 4.2 Ženské spolky…………………………………………………………………………….22

4.2.1 Organizace židovských žen Wizo pro Moravu (Jüdische Frauenorganisation für Mähren)……………………………………………………………………………………….22

4.2.2 Young Wizo, sdružení dívek sionistických (Zionistische Mädchen-Vereinigung Young Wizo)………………………………………………………………………………….23

4.2.3 Zionistischer Mädchenbund Deborah……………………………………………23

4.2.4 Shrnutí……………………………………………………………………………24

4.3 Tělocvičné spolky……………………………………………………………………..24

4.3.1 Makkabi spolek pro tělocvik a sport (Makkabi Verein für Turnen und Sport…………………………………………………………………………………………..25

4.3.2 Československý Makkabikreis se sídlem v Brně………………………………...25

4.3.3 Shrnutí……………………………………………………………………………26

5. Závěr…………………………………………………………………………27

6. Prameny a použitá literatura……………………………………...………….28



1. Úvod

S hnutím, které bývá označováno jako sionismus, se poprvé setkáváme na konci 19. století. Označuje se tak hnutí, které usilovalo o návrat židů do Palestiny, do země jejich předků. Myšlenka návratu nebyla mezi židy nijak nová, existovala v podstatě po celou dobu židovského exilu, ale teprve zakladateli sionismu Theodoru Herzlovi se podařilo sjednotit židy natolik, že bylo spuštěno hnutí, na jehož konci stál novodobý stát Izrael.

Na sionismus se nemusíme dívat jen jako na hnutí usilující o návrat židů do Palestiny. Můžeme je také chápat židovskou variantu národního obrození. Ve světle tohoto pohledu je zřejmé, proč se sionismus objevil zrovna v 19. století, v době, kdy většina evropských národů zažívala svá národní obrození; v rámci židovských dějin nesmíme zapomenout ani na velké antisemitské aféry konce 19. století, jež byly dalším z důvodů pro vznik sionismu.

Dva výše zmíněné pohledy na sionismus můžeme označit jako politický a kulturní. Nebyly to jediné proudy, které se v rámci sionistického hnutí vyskytovaly, ale patří k těm nejdůležitějším. Z dalších proudů lze zmínit sionismus náboženský či labouristický.

Podíváme-li se do západní části Evropy, lze konstatovat, že velká část židů zde žijících byla více či méně asimilována v majoritní společnosti. Převzali její řeč, její kulturu, její zvyky, někteří židé i její náboženství. Těšili se značné toleranci ze strany většinové společnosti. Proto je oslovil více sionismus kulturní. Podívat se na své kořeny a inspirovat se jimi bylo pro mnoho z nich velmi lákavé. Sionismus pro ně byl hnutím vyzývajícím k návratu k židovství, k jeho kořenům, zvykům, tradicím, řeči, moudrosti.

Situace židů ve východní části Evropy se lišila. Zde si židé nadále udržovali svou separaci vůči majoritní společnosti, svou kulturu i tradice. A také zažívali mnohem větší diskriminaci právě ze strany společnosti i vlády.

Sionismus zasáhl široké vrstvy židovského obyvatelstva po celém světě a nevyhnul se ani českým zemím. Sionistická myšlenka se zrodila jen několik desítek kilometrů od českých hranic, ve Vídni. I proto se do českých zemí přenesla sionistická myšlenka velice brzy, první sionistický spolek zde byl založen v roce 1894.

Sionismus byl jedním z mála proudů, který sjednotil velkou část židovské populace. Nechci zde ale tvrdit, že všechny židy sionistická myšlenka oslovila. Mnoho jedinců z židovských řad proti této myšlence vystoupilo, ať už se jednalo o židy asimilované nebo o židy ortodoxní. Námitky se týkaly například používání hebrejštiny, tehdy už jen bohoslužebného jazyka, v běžném životě, jiní židé prostě o návrat k židovství nestáli.


Tato práce se věnuje sionismu v Brně. Jejím cílem je zmapovat sionistické spolky, které zde existovaly. Sionistické spolky začaly být v Brně zakládány velmi brzy. Roku 1894 zde byl založen akademický sionistický spolek Jüdischer Akademische Verbindung Veritas. Tento spolek byl prvním sionistickým spolkem, který byl v českých zemích založen. Spolek Jüdischer Akademische Verbindung Veritas byl vlastně založen ještě před tím, než sionismus oficiálně vznikl. Kniha Theodora Herzla Der Judenstaat, od jejíhož vydání datujeme vznik sionismu, vyšla až v roce 1896.

Spolek Jüdischer Akademische Verbindung Veritas nezůstal samozřejmě jediným spolkem, který v Brně vznikl. Od konce 19. století zde byly založeny desítky sionistických spolků a organizací nejrůznějšího zaměření, nejvíce jich vznikalo po skončení první světové války, po vzniku Československé republiky v roce 1918. Některé ze spolků měly krátké trvání, jiné existovaly od svého založení až do konce první republiky, kdy byla většina přeživších židovských spolků roku 1939 okupační nacistickou mocí zrušena. Poslední židovské spolky byly definitivně zrušeny v roce 1942.

Pro tuto práci jsem výběr z brněnských sionistických spolků zúžila na spolky akademické, ženské a sportovní. Z dalších sionistických spolků, které v další práci nebudou zmíněny, můžeme jmenovat Spolek Mizrachi, Toynbee, Klub politických sionistů, Novosionistickou organizaci, Unii sioninistů revizionistů v Brně či Jüdischer Volksverein Theodor Herzl.
Práce je rozdělena na šest částí. Po úvodní části, ve které seznamuji s tématem své práce a jejími cíly, následuje druhá část, kde se věnuji problematice sionismu obecně. Definuji zde pojem sionismus a uvádím některé z důvodů jeho vzniku. Představím i zakladatele sionismu, Theodora Herzla, a Basilejský program, ve kterém byly vytyčeny cíle sionismu. V závěru druhé části jsou vylíčeny počátky sionistického hnutí. Třetí část je věnována sionismu v českých zemích, zaměřuji se zde na směry sionismu a některé z důležitých spolků, které v českých zemích fungovaly. Konečně ve čtvrté části přichází ke slovu sionismus v Brně. Tuto část jsem rozdělila do tří oddílů, nejprve se věnuji akademickým spolkům, následují ženské spolky a ve třetím oddíle seznamuji s tělovýchovnými spolky, které mají vlastně jen jediného zástupce, tělocvičný spolek Makkabi. Každý ze spolků bude nejdříve jednotlivě představen a poté na konci každého oddílu bude následovat závěrečné shrnutí. V páté části, tj. v závěru, shrnuji výsledky své práce. V poslední šesté části uvádím prameny a literaturu, ze kterých jsem při psaní své práce čerpala.
Na závěr této části se chci zmínit o pramenech a literatuře, které byly při tvorbě této práce použity. Informace o jednotlivých spolcích jsem čerpala v Moravském zemském archivu Brno ve fondu Policejního ředitelství Brno B26. Informace o sionismu, o jeho zakladateli, o jeho historii, směrech jsem získala ze slovníku Judaismus, křesťanství, islám, jehož editory jsou Břetislav Horyna a Helena Pavlincová, z knihy Sionismus a stát Izrael autora Michaela Kruppa a z knihy Zrození moderního sionismu, jejímž autorem je Šlomo Avineri. Informace o situaci sionismu v českých zemích jsem čerpala z knih Historie Židů v Čechách a na Moravě od Tomáše Pěkného, Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách. 1018-1938 Kateřiny Čapkové a Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1938 Jiřího Křesťana a kolektivu.

2. Sionismus

2.1 Definice

Sionismus je název pro hnutí, které obhajovalo a podporovalo návrat židovského lidu do domoviny předků Erec Jisra´el a které usilovalo o vytvoření suverénního a nezávislého židovského státu. Byl jedním z mnoha národních hnutí, která vznikala na konci 19. století. Sám výraz sionismus pochází z roku 1890, ale koncepce návratu na Sión se zrodila už po prvním churbanu v době vyhnanství Židů v Babylónii. Pojem sionismus se poprvé objevil ve spise Nathana Birnbauma Národní obrození (Die nationale Wiedergeburt).1

Sionismus, který usiluje o návrat do Palestiny a o založení nezávislého židovského státu, označujeme jako politický. Důležité je zmínit i skutečnost, že Palestina nebyla jediným územím, o kterém zastánci politického sionismu v souvislosti se založením židovského státu uvažovali. Pro jejich plány nebylo území Palestiny až tak klíčové. Nezávislý židovský stát mohl být založen kdekoliv, například na území Jižní Ameriky nebo na území Afriky.2

Jinou koncepci sionismu propagoval sionismus kulturní, jehož zakladatelem byl Achad Haam, vlastním jménem Ašer Ginzberg. Achad Haam chápal sionistické hutí jako vnitřní obrodu židovského národa, a to zvláště v oblasti kultury a vzdělání. Kulturní sionisté tvrdili, že Židé tvoří samostatný národ. Hlavním úkolem židovského nacionalismu bylo podle nich rozvíjení specificky židovského kulturního dědictví, zvláště židovské kultury a tradice. I kulturní sionisté považovali za nutné založit židovskou domovinu. Jedinou přijatelnou možností však pro ně byla Palestina, historické i náboženské centrum Židů.3



2.2 Vznik sionismu, důvody

Sionismus byl reakcí především na antisemitismus, který na konci 19. století vygradoval do podoby pogromů v Rusku, do nacionálně motivovaného a politicky organizovaného antisemitismu v Německu, Dreyfusovou aférou ve Francii nebo hilsneriádou v Rakousku. Tyto projevy antisemitismu ukázaly, že asimilace, v niž tolik Židů v západní Evropě věřilo, nevyřeší židovský problém. Daly tak podnět k formulaci nového řešení tohoto problému. A tak vzniká sionismus. Kromě reakce na antisemitismus byl sionismus také reakcí na liberalismus a nacionalismus.4

Mateřskými zeměmi sionismu byly Anglie, Francie, Německo, Rakousko, Polsko a Rusko, kde působila řada osobností, které hnutí připravovaly a dále rozvíjely. Z předchůdců sionismu zmiňme osobnosti, jako jsou Moses Hess, autor spisu Rom und Jerusalem, lékař Leo Pinsker, publicista Max Nordau, tvůrce esperanta lékař Ludwig Lazar Zamenhof, Martin Buber a řada dalších.5
2.3 Theodor Herzl, založení sionismu

Za zakladatele moderního sionistického hnutí je považován vídeňský novinář a spisovatel Theodor Herzl. Narodil se v Budapešti v roce 1860, roku 1878 se přestěhoval do Vídně, kde vystudoval práva. Později ale působil především v žurnalistice, v letech 1891 až 1895 pobýval v Paříži jako zpravodaj vídeňských novin Neue Freie Presse. V důsledku narůstajícího antisemitismu se začal zabývat židovskou otázkou, jejíž řešení zpočátku viděl v masové konverzi Židů a příklonu k socialistickým myšlenkám. Zlom v jeho názorech přinesl osobní zážitek antisemitské kampaně provázející soudní proces, v němž byl ze špionáže neprávem odsouzen francouzský důstojník židovského původu Alfred Dreyfus. Pod vlivem Dreyfusovy aféry Herzl vydal roku 1896 knihu Der Judenstaat (Židovský stát), v níž popřel možnost asimilace Židů vzhledem k stále se opakujícím projevům antisemitismu. Židé podle Herzla nepředstavují pouze náboženskou komunitu, nýbrž svébytný národ s právem na vlastní nezávislý stát.6

Herzlovo dílo rychle získalo značný ohlas. Díky jeho rozsáhlým aktivitám byl 1897 svolán do Basileje 1. sionistický kongres, který vytyčil základní cíle sionistického hnutí a ustavil Světovou sionistickou organizaci, do jejíhož čela byl Herzl zvolen. Herzl byl zastáncem politického sionismu, který propagoval legální přistěhovalectví do Palestiny, pro něž se snažil získat politickou i finanční podporu. Třebaže poměrně záhy v roce 1904 zemřel a zdaleka ne všechny jeho snahy byly úspěšné a jednoznačně přijímané všemi proudy sionismu, patřil k rozhodujícím činitelům v jeho raném rozvoji. Po vzniku Izraele byly jeho ostatky roku 1949 převezeny z vídeňského hřbitova do Jeruzaléma a pietně uloženy na tzv. Herzlově hoře.7

2.4 Basilejský program

Basilejský program patří k základním programovým prohlášením sionismu. Mnohé sionistické spolky působící v Brně se na něj ve svých stanovách odvolávaly. Basilejský program, přijatý na 1. sionistickém sjezdu v Basileji roku 1897, zní:

„Sionismus usiluje o zřízení veřejnoprávní domoviny židovského národa v Palestině. K dosažení daného cíle kongres chystá tyto prostředky:

1. Účelné osídlení Palestiny židovskými zemědělci, řemeslníky a živnostníky.

2 .Místní a obecné uspořádání celého židovstva podle zemských zákonů.

3. Posílení židovského národního citu a vědomí.

4. Přípravné kroky k dosažení souhlasu vlád, nutného k uskutečnění sionistického cíle.“8
2.5 Počátky sionismu

Sionismus jako politické a kulturní hnutí nacházel přívržence a nadšené propagátory většinou mezi prostými východoevropskými Židy ze sociálně nejslabších vrstev, mezi liberálními intelektuály, studenty a stoupenci socialistických myšlenek. Byli to právě studenti, kteří brzy po Herzlově smrti zakládali první sionistické spolky.9

V průběhu první světové války, roku 1917, vyhlásila anglická vláda v deklaraci nazvané po ministru zahraničí Jamesi Balfourovi svou podporu myšlence zřízení židovské domoviny v Palestině. Mandátní správa měla být svěřena Britům. Podmínkou deklarace bylo, že budou respektována práva tamních nežidovských obyvatel. Zároveň nemělo být narušeno státně občanské právní postavení židů v kterékoli jiné zemi. Balfourovu deklaraci uznaly brzy Francie, Itálie, USA a další země.10

Důležité bylo také vstřícné stanovisko Spojených států amerických vůči snahám sionistů. Právo na sebeurčení národů ve čtrnácti bodech Wilsonovy deklarace z 9. ledna 1918 si židovští nacionálové vykládali ve svůj prospěch. Ještě před skončením války zakládali v jednotlivých evropských státech Židovské národní rady, které měly za úkol zastupovat a prosazovat práva židovské menšiny. V Čechách byla Židovská národní rada se sídlem v Praze založena 22. října 1918.11

I přes všechny tyto aktivity si však židé na svůj samostatný novodobý stát museli počkat až do roku 1948.12

3. Sionismus v českých zemích

I když se idea židovského národního obrození uchytila v českých zemích poměrně brzy, počet jejích aktivních zastánců a jejich vliv tu byl až do konce 1. světové války jen velmi malý. Širší ohlas a postupně i více příznivců získal sionismus až po vzniku Československa, kdy se zdejší židé ocitli na prahu nového období. Jedním ze znaků nové éry bylo uznání židovské národnosti a vstup sionistů do politiky. Sídlem sionistické organizace pro celé Československo se stala Moravská Ostrava. Sionističtí předáci se zde mohli opřít o velice pevnou strukturu sionistické organizace v moravsko-slezském regionu.13

Pro sionismus v českých zemích bylo typické, že mezi jednotlivými sionistickými osobnostmi existovaly sváry a nevraživost, což se také odrazilo ve velkém počtu sionistických spolků a organizací.14

K významným sionistickým časopisům vydávaným v Československu patřily Selbstwehr, Židovské zprávy, Židovský kalendář a Jüdischer Almanach.15

Pro soustřeďování finančních prostředků k vystěhovalectví vznikly v Československu dva sionistické finanční fond Keren Kajemeth Lejisrael, známý též pod českým názvem Židovský národní fond, který byl zaregistrován v roce 1919, a Keren Hajessod, založený roku 1921.16
Díky kontaktům židovských studentů z Moravy s Vídní se ke konci století šířily myšlenky Theodora Herzla na Moravě mnohem rychleji a účinněji než v Čechách. Svébytnost sionistického hnutí na Moravě pak spočívala hlavně v tom, že se do aktivit židovského nacionalismu zapojovaly celé židovské obce. Průkopníky sionistického hnutí na Moravě se stali Otto Abeles a Berthold Feiwel, kteří v roce 1894 založili v Brně spolek Jüdischer Akademische Verbindung Veritas. Feiwel se za svých studií ve Vídni stal blízkým přítelem Theodora Herzla a pomáhal mu organizovat 1. sionistický kongres.17

Rozhodujícím pro organizaci sionismu na Moravě po první světové válce byl sjezd konaný 22. a 23. března 1919 v Brně, na němž se ustavila zemská Národní židovská rada, která se plně podřídila Židovské národní radě v Praze. Předsedou zemské Židovské národní rady na Moravě se stal Karel Sonnenfeld.18


Sionistické hnutí se v českých zemích začalo formovat v devadesátých letech, kdy se mu dostalo několika impulzů; na jedné straně antisemitská vystoupení v souvislosti v česko-německými jazykovými spory a s hilsneriádou, na druhé straně 1. sionistický kongres roku 1897 v Basileji a založení Světové sionistické organizace. Myšlenka obnovení židovské nezávislosti v Palestině byla i zde známá už před Theodorem Herzlem; vlastenecké židovské spolky s tímto zaměřením se tu objevily už v polovině 19. století.19

Od konce 19. století vznikaly v řadě měst Čech, Moravy a Slezska malé sionistické skupiny a spolky, které zakládali německo-židovští vysokoškolští a středoškolští studenti z asimilovaných měšťanských rodin. Prvním z těchto spolků byl studentský klub Jüdischer Akademische Verbindung Veritas založený roku 1894 v Brně skupinou Herzlových moravských přívrženců, kteří jezdili na jeho přednášky do Vídně. První sionistický spolek v Čechách napojený na Světovou sionistickou organizaci ve Vídni byl založen v roce 1899 v Praze pod názvem Jüdischer Volksverein Zion.20

V českých zemích měl kulturní sionismus převahu nad sionismem politickým. Jedním z center kulturního sionismu před první světovou válkou u nás byl studentský spolek Bar Kochba. Vznikl v Praze roku 1899 ze židovské nacionální studentské společnosti Makabea, kterou roku 1892 založili studenti pražské německé univerzity. V roce 1903 někteří členové Bar Kochby založili samostatnou organizaci Jüdische Akademisch-technische Verbindung Barissia, která hodlala důrazněji vzdorovat české a německé asimilaci.21

V roce 1909 vznikl pro zájemce z tehdy ještě malé skupiny židovských studentů pražské české univerzity spolek Theodor Herzl. Spolek měl obdobný program jako Bar Kochba, jednací řečí však byla čeština.22

Před 1. světovou válkou i těsně po ní hrály jistou roli také studijní společnosti typu Jüdische Akademische Lese- und Redehalle působící v Praze či v Brně. Tyto spolky vycházely z židovského nacionalismu, oficiálně však nebyly sionistické. Motivem jejich vzniku byl většinou odpor k antisemitským tendencím v obdobných starších spolcích německých vzdělanců.23

V raných dobách sionismu vznikaly v českých zemí také skupiny a hnutí, které se zaměřily na neakademickou mládež, a jejichž hlavním úkolem byla jednak teoretická a praktická příprava na alija, jednak alija samotná. Jejich souhrnné označení zní chalucim, neboli průkopníci, pionýři. Nejstarší chalucnická organizace na našem území byla Jüdischer Wanderbund „Blau-Weiss“ (Židovský turistický spolek „Modro-bílý) založená v roce 1913.24

Mezi sionistickou mládeží v českých zemích sehrálo rozhodující roli hnutí Techelet Lavan (hebr. Modro-bílá), které se po první světové válce z organizace Blau Weiss vyvinulo. V prvních letech po válce se také celá řada členů tohoto spolku rozhodla pro alija.25

Roku 1938 se vytvořila česká alternativa k Techelet Lavan, organizace El Al. Vzhledem k tehdejší politické situaci byl jejich program zaměřen hlavně na alija.26

Jedinečným sionistickým hnutím v českých zemích byl ve světovém kontextu sionistický realismus. Sionističtí realisté se v mnohém odvolávali na Masarykův ideál realistické a humanitní politiky. V mnohém se také opírali o myšlenky Gordona, zvláště o jeho koncept osobní angažovanosti a pocitu odpovědnosti každého jedince. Osou veškerých sionistických aktivit se podle nich měla stát práce na poli kultury. Židovská národní domovina v Palestině měla být založena na humanitních principech sociální spravedlnosti.27

Militantním hnutí byli revizionisté. V čele hnutí sionistického revizionismu stál Vladimir Žabotinskij. Revizionisté při prosazování svých cílů užívali prostředky, jichž ani zdaleka nebyli ochotni ve svůj prospěch použít radikální sionisté. Stoupenci Vladimira Žabotinského založili v Československu roku 1925 Unii sionistů-revizionistů.28

Mezi nejznámější a nejpočetnější patřila organizace Makkabi. Podařilo se jí založit desítky poboček po Čechách i na Moravě a vychovat tisíce členů. Členové Makkabi se zaměřovali spíše na tělocvik než na sionistickou výchovu. Sportovní organizace Hagibor a v menší míře i Hakoach zakládali již specializované oddíly fotbalistů, plavců, atletů a dalších sportovních odvětví.29

Při Svazu Makkabi existoval mládežnický spolek Makkabi Hacair, který se zvláště ve třicátých letech zaměřoval na přípravu mládeže na alija.30

Výsledkem spolupráce mezi sionisty a německými Židy bylo vytvoření jedinečného společného projektu, založení tzv. Toynbeehalle. Tento charitativní projekt navazoval na myšlenky anglického profesora národohospodářství v Oxfordu Arnolda Toynbeeho. Toynbee zastával názor, že materiální pomoc chudým, zvláště bezdomovcům, musí být spojena i s pomocí duševní. Navrhoval proto, aby se pro chudé pořádaly přednáškové kurzy a kulturní akce, které chudé poučí i pobaví. Akce, na něž by byl samozřejmě vstup zdarma, měly zahrnovat i malé pohoštění s čajem. Projekt první Toynbeehalle zrealizovali jeho příznivci v Londýně roku 1885. Podobné instituce vznikly i v Brně a Praze.31

Ani ortodoxní Židé se však od sionistického hnutí nedistancovali úplně. Skupina ortodoxních sionistů se sdružila v organizaci Mizrachi.32

Vývoj bezprostředně následující po roce 1918 přinesl všeobecný posun veřejného mínění doleva. Tomuto trendu se nevyhnulo ani sionistické hnutí v Československu. Vzrostl vliv socialistických sionistických skupin, v první řadě pak organizačně nejsemknutějšího židovského sociálně demokratického spolku Poale Sion.33

Výrazem mezinárodního respektu k československým sionistům se stala skutečnost, že v meziválečném období se Československo stalo třikrát hostitelem mezinárodních sionistických kongresů a to v letech 1921 a 1923 v Karlových Varech a v roce 1933 v Praze.34



4. Sionistické spolky v Brně

4.1 Sionistické akademické spolky

V této části se budu věnovat akademickým sionistickým spolkům. Konkrétně zde bude představeno těchto devět spolků: Jüdisch-akademische Rede- und Lesehalle (Židovská akademická čítárna a beseda v Brně), Jvrija, spolek židovsko národních akademiků z království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Brně, Bar Kochba (Verein zionistischer Akademiker aus der Slovakei in Brünn), Sionistické akademické sdružení Barissia, Spolek sionistických akademiků, Svaz sionistických akademiků z východní Evropy, Sdružení státnosionistických akademiků Medina, Pracovní sdružení sionistických akademiků Hasmonea a Svaz sionistických akademiků.

U každého ze spolků, který je zde představen, je uvedeno datum vzniku a datum zániku a dále účely a cíle spolku. Pokud byly v archiváliích uvedeny některé z přednášek, které spolky pořádaly, zmiňuji tyto přednášky v této práci.
4.1.1 Jüdisch-akademische Rede- und Lesehalle (Židovská akademická čítárna a beseda v Brně)

Spolek Jüdisch-akademische Rede- und Lesehalle je nejstarším akademickým (a současně i sionistickým) spolkem, který se v této práci vyskytuje. Byl založen roku 1902. Členem spolku se mohl stát pouze židovský vysokoškolský student. Na počátku spolek sionistický oficiálně nebyl. V prvních stanovách není o sionismu žádná zmínka. Spolek se chtěl postarat o společenský život židovských akademiků v Brně a snažil se pěstovat častější společenské styky mezi nimi. Pro tento účel chtěl zřídit knihovnu a pořádat přednáškové, literární i debatní večery, kde by se akademici mohli setkávat, kde by mohli studovat, kde by mohli navazovat přátelství. 35

Roku 1924 došlo ke změně stanov. Zde už se spolek otevřeně hlásí k myšlence sionismu, jeho cílem byla propagace této myšlenky. Snažil se rozšiřovat židovské kulturní povědomí mezi židovským obyvatelstvem. Svým členům se snažil vštěpovat myšlenku sounáležitosti k židovskému národu a k jeho kultuře. Nadále pořádal přednáškové, literární a debatní večery pro své členy a udržoval knihovnu. Zaměřil se i na širší veřejnost a také pro ni pořádal přednášky a výstavy zaměřené na témata týkající se sionismu a židovství. Spolek zanikl roku 1939. Po roce 1946 obnovil svou činnost.36

4.1.2 Jvrija, spolek židovsko národních akademiků z království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Brně

Spolek Jvrija, spolek židovsko národních akademiků z království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Brně byl založen roku 1921. Jeho členy se mohli stát vysokoškolští studenti v Brně, kteří měli srbský, chorvatský nebo slovinský původ. Spolek se na jedné straně snažil posilovat uvědomění si židovské národnosti a identity svých členů, současně ale podporoval vědomí náležitosti k jugoslávské vlasti a nabádal své členy k práci na jejím sociálním a kulturním pokroku. Důraz kladl na duševní i tělesnou zdatnost svých členů, podporoval studium i sebevzdělávání. Pro utužení židovského vědomí členů se spolek zajímal o židovskou historii a kulturu. Členové měli aktivně pracovat v zájmu vybudování židovské národní domoviny v Palestině. Od roku 1925 do roku 1928 a následně od roku 1929 do roku 1931 spolek nevyvíjel žádnou činnost. Důvodem byl nízký počet členů; roku 1931 měl jen 4 členy. V roce 1932 potom spolek oficiálně zanikl.37


4.1.3 Bar Kochba, Verein zionistischer Akademiker aus der Slovakei in Brünn

Spolek Bar Kochba, Verein zionistischer Akademiker aus der Slovakei in Brünn byl založen v roce 1923. Členem spolku mohl být každý židovský akademik studující v Brně. Cílem spolku bylo posilovat židovskou uvědomělost, snažil se u členů vzbudit zájem o židovskou kulturu a minulost. Pečoval o židovskou kulturní činnost, chtěl vytvářet přátelské vztahy mezi členy. Snažil se aktivně spolupracovat při stavbě židovské domoviny v Palestině. Sionismus se snažil propagovat i mezi veřejností a součástí této propagace měla být i agitace v rodných místech studentů. Proto byla součástí činnosti spolku příprava členů pro tuto činnost, kterou mohli vykovávat především o prázdninách a samozřejmě po ukončení studií. Spolek zanikl roku 1934. Důvodem byl odchod stávajících členů, kteří skončili svá vysokoškolská studia v Brně a vrátili se zpátky na Slovensko.38


4.1.4 Sionisticko - akademické sdružení Barissia

Sionisticko – akademické sdružení Barissia bylo založeno roku 1924. Členem spolku mohli být židovští posluchači brněnských vysokých škol, kteří uznávali Basilejský program a platili šekel39 a dále absolventi vysokých škol tři roky po skončení studií. Maximální počet členů spolku mohl být dvacet, pokud by byl tento počet překročen, měla být vytvořena nová skupina. Členy byli většinou zahraniční studenti německé techniky. Účelem spolku byla výchova spolehlivých sionistických jedinců, kteří byli ochotni pracovat pro židovskou národní myšlenku. Pořádal veřejné i soukromé přednášky a zábavy, kurzy o sionismu a všeobecných židovských problémech, o Palestině a koloniálním hospodářství, o židovských hospodářských dějinách. V roce 1927 se konala přednáška o aktuálních otázkách sionismu, kterou pronesli profesor Oskar Kwasnik-Rabinowicz a Vladimir Žabotinskij40. Spolek zanikl 1933, činnost však nevyvíjel již od roku 1929.41
4.1.5 Spolek sionistických akademiků

Spolek sionistických akademiků vznikl roku 1925. Jeho členem se mohli stát židovští vysokoškolští studenti, kteří mohli setrvat ve spolku ještě pět let po absolutoriu. Účelem spolku bylo šířit sionistickou myšlenku a sionistickou kulturu. Své členy se snažil vychovávat jako stoupence židovského národa a kultury. Pořádal veřejné přednášky a výstavy i interní přednáškové večírky s debatami. Tak se například roku 1926 se konala přednáška Bohumila Miliče na téma Moje cesta novou Palestinou. Pozornost věnoval spolek také zřízení knihovny a nakupování časopisů se sionistickou tematickou. Soudržnost mezi svými členy spolek posiloval také pořádáním společných výletů a večírků, konal přátelské schůze. Spolek zanikl roku 1939.42
4.1.6 Svaz sionistických akademiků z východní Evropy v Brně

Svaz sionistických akademiků z východní Evropy v Brně byl založen roku 1926. Členy svazu mohli být všichni sionističtí akademici, kteří uznávali Basilejský program a platili šekel a také absolventi vysokých škol ještě 3 roky po skončení studií. Členové svazu byli povinni naučit se hebrejštině. Cílem spolku bylo sjednotit všechny sionistické studenty z východní Evropy žijící v Brně v organický celek, který by spolupracoval jednak za sionismus obecně a jednak za vybudování Palestiny. Proto spolek pořádal veřejné i soukromé přednášky a zábavy, kurzy o sionismu, o všeobecných židovských problémech, o Palestině a koloniálním hospodářství, o židovských hospodářských dějinách. Pořádal kurzy hebrejské řeči a literatury, zařizoval knihovny a čítárny. Snažil se spolupracovat s místními sionistickými organizacemi a podporoval sionistické instituce jako byl Židovský národní fond. Pracoval pro židovskou univerzitu43 a jiné vědecké ústavy v Palestině. Podporoval tělesné zdokonalení studující mládeže. Spolek zanikl 1935, spolková činnost však nebyla vyvíjena již od roku 1930. 44
4.1.7 Sdružení státnosionistických akademiků Medina

Sdružení státnosionistických akademiků Medina vzniklo v roce 1931 pod názvem Sdružení státnosionistických akademiků Betharja v Brně, název byl změněn roku 1935. Členem mohli být všichni sionističtí akademici polského původu a absolventi vysokých škol, kteří uznávali Basilejský program a platili šekel. Účelem spolku bylo sjednocení svých členů pro spolupráci v sionismu. Pořádal veřejné a soukromé přenášky a diskuze o sionismu a všeobecných židovských problémech, o Palestině a koloniálním hospodářství. Pořádal kurzy hebrejské řeči a literatury, zařizoval knihovny a čítárny. Spolupracoval s místními sionistickými skupinami, podporoval sionistické instituce jako fond Tel-Hay nebo Židovský národní fond. Snažil se také pracovat pro židovskou univerzitu a jiné vědecké ústavy v Palestině. V neposlední řadě podporoval tělesné zdokonalení studující mládeže. Spolek zanikl roku 1939.45
4.1.8 Pracovní sdružení sionistických akademiků Hasmonea

Pracovní sdružení sionistických akademiků Hasmonea vzniklo v roce 1934. Členem spolku mohl být každý židovský vysokoškolský student a každý židovský absolvent střední odborné školy. Od roku si spolek změnil název na Svaz sionistických inženýrů a techniků, jakož i absolventů vyšších odborných škol Hasmonea. Účelem spolku bylo propagovat a uskutečňovat sionistickou myšlenku a sionistickou kulturní práci. Snažil se vychovávat své členy k nezištné spolupráci v sionistickém hnutí. Pořádal pravidelné interní přednáškové večírky s debatami i veřejné přednášky, diskuze, schůze a výstavy. Zřizoval knihovny a časopisy. Pořádal společenské podniky a zábavné večírky. Vytvářel pracovní kroužky pro praktickou nebo kulturní sionistickou činnost. Spolupracoval v sionistických veřejných institucích a fondech. Spolek zanikl v roce 1939.46

4.1.9 Svaz sionistických akademiků v Brně

Svaz sionistických akademiků v Brně vznikl v roce 1922. Snažil se být zastřešující organizací sionistických akademických spolků fungujících v Brně. Ke členům svazu patřili členové sionistických akademických spolků, které byly připojené ke svazu i jednotlivci neorganizovaní v žádném spolku, kteří uznávali Basilejský program, dále absolventi vysokých škol tři roky po skončení studií. Svaz chtěl sjednotit všechny sionistické akademiky žijící a studující v Brně v organický svaz, aby společně spolupracovali v zájmu šíření sionismu a vybudování Palestiny. Pořádal veřejné a soukromé přednášky a zábavy, kurzy o sionismu a všeobecných židovských problémech, o Palestině a koloniálním hospodářství, o židovských hospodářských dějinách. Pořádal kurzy hebrejské literatury a řeči. Zařizoval knihovny a čítárny. Spolupracoval s místními sionistickými organizacemi a podporoval sionistické instituce. Pracoval pro židovskou univerzitu a jiné vědecké ústavy v Palestině. Podporoval tělesné zdokonalení studující mládeže. Svaz zanikl roku 1937.47


4.1.10 Shrnutí

Akademické spolky patřily mezi nejpočetněji zastoupené sionistické spolky v Brně. Už v úvodu bylo řečeno, že to byli právě studenti, kdo přinesl myšlenku sionismu do Brna. Prvním sionistickým spolkem v Brně a současně v českých zemích byl studentský klub Jüdischer Akademische Verbindung Veritas založený roku 1894. Studenti tedy hráli přední úlohu v sionistickém hnutí hned od jeho počátků.

Studenti byli významnou a početnou vrstvou, kterou sionistická myšlenka oslovila. Většinou pocházeli ze střední vrstvy, jejich rodiny byli asimilovány v majoritní společnosti. Když ale antisemitské aféry konce 19. století ukázaly, že asimilace židů ve společnosti nebyla zcela dokonalá či nebyla okolní společností přijata, stáli židé před otázkou, jak se vzniklou situací naložit. Tehdy se objevuje sionismus, který nabízel jedno z možných řešení nastalé situace, vrátit se zpátky k židovství nebo dokonce vytvořit svůj vlastní židovský stát.

Pro studenty byl sionismus možnost, jak opět najít své židovské kořeny, naučit se jazyk předků, poznat hebrejskou literaturu, studovat židovské dějiny. Někteří ze studentů se také dříve či později opravdu odstěhovali do Palestiny.

Nedomnívám se, že všichni studenti zůstali sionistické myšlence věrní po celý svůj život. Sionistické myšlence věnovali pozornost po určitou dobu a pak se přiklonili k jinému proudu. Na druhé straně z některých studentských přívrženců sionismu vyrostly osobnosti, které myšlence šíření a propagace sionismu zasvětily celý svůj život.

Sionismus byl naprosto opačnou alternativou vůči stávajícímu životnímu způsobu židů, vůči asimilaci. A mladí lidé se rádi přidávají k hnutím, které bývají v opozici proti stávajícím společenským hodnotám. Podíváme-li se zpět do historie, uvidíme, že studenti vždy tvořili důležitou součást nových, často revolučních hnutí. Právě to může být jedním z důvodů, proč se studenti tak hojně zapojovali do propagandy sionismu a proč existovalo tolik akademických sionistických spolků.

Velké množství těchto spolků také můžeme vysvětlit tak, že studenti různých vysokých škol a fakult či zahraniční studenti si chtěli založit své vlastní sionistické spolky. Tak studenti technických škol založili Pracovní sdružení sionistických akademiků Hasmonea nebo například studenti slovenského původu měli svůj spolek Bar Kochba, Verein zionistischer Akademiker aus der Slovakei in Brünn.

Spolky vznikly až po vzniku Československa, jedinou výjimkou je spolek Jüdisch akademische Rede- und Lesehalle, který byl založen roku 1902, ale i ten se k sionistické myšlence přihlásil až později, v roce 1924.48

Cílem všech výše uvedených akademických spolků bylo naučit své členy uvědomit si příslušnost k židovské národnosti. Členové byli vedeni k propagaci sionistické myšlenky mezi širokou veřejnost. Byly pořádány různé přednášky a diskuze o sionistické problematice, o všeobecných židovských problémech, o Palestině či o koloniálním hospodářství. Přednášky byly jak interní, tak veřejné. Některé ze spolků pořádaly kurzy hebrejštiny, například spolky Sdružení státnosionistických akademiků Medina nebo Svaz sionistických akademiků z východní Evropy v Brně, jehož členové byli dokonce povinni hebrejštinu ovládat.

Mnozí studenti si i přes činnost v sionistické organizaci nadále udržovali kladný vztah ke své mateřské zemi. Výslovně to potvrzuje spolek Jvrija, spolek židovsko národních akademiků z království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Brně, který má ve svých stanovách nabádá své členy, aby pěstovali pocit patřičnosti k jugoslávské otčině a spolupracovali na jejím sociálním a kulturním pokroku.

Jaký byl počet členů jednotlivých spolků nelze přesně zjistit. Můžeme se pokusit tento počet zhruba odhadnout. Sionisticko – akademické sdružení Barissia ve svých stanovách uvádí, že přesáhne-li počet členů dvacet, vytvoří se nová skupina. O některých sionistických spolcích víme, že ukončily svou činnost pro nedostatek členů. Z toho můžeme soudit, že počet členů jednotlivých sionistických akademických spolků nebyl příliš velký, zřejmě nepřesáhl číslo dvacet.
4.2 Ženské spolky

V této části budou představeny celkem tři ženské sionistické spolky působící v Brně: Organizace židovských žen Wizo pro Moravu (Jüdische Frauenorganisation für Mähren), Young Wizo, sdružení dívek sionistických (Zionistische Mädchen-Vereinigung Young Wizo) a Zionistischer Mädchenbund Deborah.

I zde u spolků uvádím data založení a zániku, jejich cíle a účely. Zmiňuji i přednáškovou činnost, která byla zvláště u Organizace židovských žen Wizo pro Moravu bohatá.
4.2.1 Organizace židovských žen Wizo pro Moravu (Jüdische Frauenorganisation für Mähren)

Organizace židovských žen Wizo pro Moravu (Jüdische Frauenorganisation für Mähren) vznikla roku 1919. Členkami se mohly stát všechny židovské ženy a dívky starší 18 let. Účelem spolku bylo organizačně sloučit všechny židovské ženy a dívky, což mělo podpořit pěstění židovského smýšlení a židovské národnosti. Důležitou činností spolku byla sociální péče a práce, podporování a zakládání sociálních institucí, zvláště péče o židovské ženy a mládež v Československu a v Palestině. Pro dosažení účelu spolek pořádal přednášky pro členky, dále pořádal kulturní, literární a umělecké veřejné spolkové projevy, pěstoval židovský společenský život, zakládal a podporoval nové ústavy pro mládež, školky, čítárny, podporoval a zveleboval již stávající ústavy v Československu a Palestině, zvláště ústavy pro mládež, učiliště pro ošetřovatelky a vychovatelky. Věnoval se i publikační činnosti. Duší spolku byla paní Berta Schnablová, která byla předsedkyní od roku 1920 až do roku 1939, stála i u obnovení spolku po 2. světové válce. Spolek zanikl roku 1942, po roce 1946 obnovil svou činnost.49

Dobročinná a přednášková činnost tohoto spolku byla bohatá. V listopadu a v prosinci roku 1923 spolek pořádal peněžní sbírku, která měla přinést podporu humanitárním židovským institucím v Palestině. Roku 1925 se v Brně konal sjezd židovských ženských organizací působících v Československu. Tématem probíraným na sjezdu byla Péče pro dítě v Palestině. V roce 1927 proběhla veřejná přednáška s tituly Mladá Palestýna a Cesta prezidenta Masaryka. Cílem bylo získat finance, které by byly poslány sociálním institucím v Palestině. Roku 1934 v rámci členské schůze proběhla přednášky paní Irmy Polákové na téma Žena ve službách svého národa. V roce 1935 opět v rámci členské schůze proběhla přednáška pana Vítězslava Schmitze na téma Einiges über den jüdischen Witz, česky Něco o židovském humoru. Roku 1937 proběhla po schůzi přednáška rabína Ludwiga Levyho na téma Životní síly židovstva. V tomtéž roce se v Brně konal celostátní sjezd delegátek svazů židovských žen Wizo.50


4.2.2 Young Wizo, sdružení dívek sionistických (Zionistische Mädchen-Vereinigung Young Wizo)

Spolek Young Wizo, sdružení dívek sionistických (Zionistische Mädchen-Vereinigung Young Wizo) byl založen roku 1925 pod názvem Judith, Zionistische Mädchen-Vereinigung (Judith, Sdružení dívek sionistických), název byl změněn v roce 1933. Členkou spolku se mohla stát každá židovská dívka, která byla starší než 15 let. Spolek měl v úmyslu vychovávat své členky tak, aby byly uvědomělými židovkami, nejlépe sionistkami, rozšiřoval a podporoval sionistickou myšlenku. Tento účel byl plněn díky konání týdenních členských schůzí, na kterých byly konány přednášky. Tak například v roce 1926 se konala přednáška pana J. Ehrenkranze s programem Recitace židovských básníků nebo roku 1935 se konala členská schůze s přednáškou členky Donathové Moje cesta do Palestiny. Spolek zřídil knihovnu, členky měly studovat židovské dějiny a literaturu. Důležitá byla účast spolku na peněžních sbírkách pro židovské instituce, například pro Židovský národní fond. Spolek zanikl v roce 1939.51


4.2.3 Zionistischer Mädchenbund Deborah

Spolek Zionistischer Mädchenbund Deborah byl založen roku 1913. Původní jméno spolku bylo Zionistischer Mädchenbund Mirjam, přejmenován byl roku 1921. Členkou mohla být každá židovská dívka starší 16 let. Cílem spolku bylo propagovat sionistickou myšlenku. Konal proto pravidelné schůzky, kde byly členky blíže seznamovány se sionismem, pořádal také přednášky pro veřejnost. Spolek se snažil vychovávat své členky v židovském duchu, proto dívky společně například slavily židovské svátky. Spolek rozšiřoval sionistické spisy, znalosti o židovských dějinách, znalost hebrejské řeči a literatury. Podporoval úsilí, které směřovalo k povznesení židovství a židovského národního vědomí. Chtěl zřídit a udržovat knihovnu a nakupovat pro ni sionistické spisy. Od roku 1917 spolek nevyvíjel žádnou spolkovou činnost a neměl žádné členky, zrušen však byl až v roce 1925.52


4.2.4 Shrnutí

I židovské ženy se ochotně zapojily do sionismu a do propagace jeho myšlenky. Často se k sionismu dostávaly díky svým manželům či partnerům a často pak byly v propagaci ještě aktivnější než muži. Větší množství přednášek, které uspořádala Organizace židovských žen Wizo pro Moravu, může sloužit jako jeden z dokladů.



Organizace židovských žen Wizo pro Moravu a Young Wizo, sdružení dívek sionistických spojily sionismus s charitativní a humanitární činností. Ostatně tyto činnosti bývaly vždy hlavní náplní ženských židovských spolků.

Oba tyto spolky byly součástí mezinárodního sdružení WIZO.53 Zatímco Organizace židovských žen Wizo pro Moravu byla určena dospělým židovským ženám, Young Wizo, sdružení dívek sionistických patřila židovským dívkám. Tento spolek se ke sdružení WIZO přidal až v roce 1933.

Spolky pořádaly přednášky o sionismu, členky měly studovat židovské dějiny a židovskou literaturu. Největší těžiště práce ale spočívalo v humanitární činnosti, to znamená v sociální péči, podporou a zakládáním sociálních institucí, ústavů pro mládež, školek.

Spolek Zionistischer Mädchenbund Deborah lze chápat jako ženský protějšek k sionistickým akademickým spolkům, alespoň se náplně činnosti týče.


4.3 Tělocvičné spolky

V části tělocvičné spolky máme jediného zástupce, sdružení Makkabi a to ve dvou spolcích, jednak Makkabi spolek pro tělocvik a sport (Makkabi Verein für Turnen und Sport) a jednak Československý Makkabikreis se sídlem v Brně. Jiné brněnské židovské sportovní kluby jako například Plavecký klub Bar Kochba nebo Židovský atletický klub v Brně nebyly sionistického zaměření.



4.3.1 Makkabi spolek pro tělocvik a sport (Makkabi Verein für Turnen und Sport)

Spolek byl založen roku 1908 pod názvem Jüdischer Turnverein in Brünn, roku 1919 byl přejmenován na Makkabi Verein für Turnen und Sport. Účelem spolku bylo pěstovat tělocvik a různé sporty, aby byla zdokonalována tělesná zdatnost židovského lidu. Spolek usiloval o povznesení tělesných a mravních sil a o pěstování vzájemného přátelství členů, o obrodu židovského národa a vybudování jeho národní domoviny v Palestině. Pro splnění svého úkolu spolek pořádal pravidelný tělocvik mužů, žen a mládeže a všechny druhy sportů, včetně sportu duševního, jako např.šachy; nevynechával ani zpěv a hudbu. Pečoval o brannou a předvojenskou výchovu židovské mládeže. Zřizoval a udržoval spolkové místnosti, spolkové tělocvičny a sportovní hřiště v Brně.54 Spolek pořádal veřejná cvičení a zápasy, závody a akademie, tělovýchovné přednášky, členské a veřejné schůze, vydával spolkové zprávy v časopise Makkabisport Brno.55

Kromě těchto sportovních činností spolek také podporoval snahy o rozšíření znalosti hebrejštiny; pořádal kurzy hebrejského jazyka a konal přednášky v hebrejském jazyce. Rozšiřoval znalost historie židovského národa. Zřídil a udržoval spolkovou knihovnu. Pořádal příležitostně divadelní a filmová představení, koncerty, slavnosti, zábavy a vzdělávací přednášky.56

Pro větší intenzitu činnosti se spolek sdružoval s jinými jednotami Makkabi a se spolky sledujícími stejné účely. Udržoval styk s jinými nepolitickými spolky a podporoval instituce a podniky, které sledovaly obrodu židovského národa a budování židovské domoviny v Palestině. Zejména podporoval činnost Židovského národního fondu a snažil se umožnit svým členům přestěhovat se do Palestiny a zabydlet se tam. Spolek zanikl v roce 1939.57


4.3.2 Československý Makkabikreis se sídlem v Brně

Spolek Československý Makkabikreis se sídle v Brně vznikl roku 1922. Členy spolku se mohly stát tělocvičné a sportovní spolky, které byly přijaty po uznání spolkových stanov. Spolek chtěl posílit fyzickou a etickou sílu v židovském národě. Proto podporoval všechny způsoby tělesného cvičení, pečoval o vzdělání židovských učitelů tělocviku a sportu. Organizoval styk mezi jednotlivými připojenými spolky. Pořádal cvičební a sportovní slavnosti, výlety. Organizoval nové spolky.58

Kromě toho podporoval znalost hebrejského jazyka, židovské kultury a dějin a všeobecných znalostí o židovstvu. Podporoval všechno národní židovské úsilí a instituce, obzvláště ty, které se zabývají tělesným cvičením. Protože v roce 1923 bylo sídlo spolku přeloženo do Prahy, přestal brněnský spolek vyvíjet činnost, a tak byl roku 1927 rozpuštěn.59
4.3.3 Shrnutí

Jedním z důvodů, proč jsem zařadila tělocvičné spolky Makkabi spolek pro tělocvik a sport a Československý Makkabikreis se sídle v Brně do této práce je skutečnost, že řada ze zde prezentovaných spolků měla ve svých stanovách požadavek pečovat o tělesný rozvoj svých členů. Spolek Makkabi je také jediný tělocvičný spolek v Brně, který se přihlásil k sionistické myšlence.

Stejně jako spolky WIZO spojil spolek Makkabi propagaci sionismu s další činností, zde s aktivitou tělocvičnou a sportovní. Ne všichni ze členů spolku Makkabi museli nutně být nakloněni sionistické myšlence. Ti ho pak chápali čistě jen jako tělocvičný a sportovní spolek. Jaký byl poměr těchto dvou táborů členů je těžké určit.

Kromě různých sportovních kurzů, veřejných cvičení, zápasů a závodů kladl spolek Makkabi důraz na propagaci sionismu. Pořádal kurzy hebrejštiny, přednášky o historii židů a jiné vzdělávací přednášky, občas uspořádal divadelní či filmové představení s židovskou tematikou. Spolek podporoval založení nezávislého židovského státu v Palestině.




5. Závěr

V této práci jsem představila některé ze sionistických spolků, které existovaly v Brně. Vybrala jsem zástupce ze sionistických spolků akademických, ženských a tělocvičných. Celkem zde bylo představeno čtrnáct spolků, z toho devět bylo akademických (Jüdisch-akademische Rede- und Lesehalle (Židovská akademická čítárna a beseda v Brně), Jvrija, spolek židovsko národních akademiků z království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Brně, Bar Kochba (Verein zionistischer Akademiker aus der Slovakei in Brünn), Sionistické akademické sdružení Barissia, Spolek sionistických akademiků, Svaz sionistických akademiků z východní Evropy, Sdružení státnosionistických akademiků Medina, Pracovní sdružení sionistických akademiků Hasmonea a Svaz sionistických akademiků), tři ženské (Organizace židovských žen Wizo pro Moravu (Jüdische Frauenorganisation für Mähren), Young Wizo, sdružení dívek sionistických (Zionistische Mädchen-Vereinigung Young Wizo) a Zionistischer Mädchenbund Deborah) a dva tělocvičné (Makkabi spolek pro tělocvik a sport (Makkabi Verein für Turnen und Sport) a Československý Makkabikreis se sídlem v Brně)

Každý ze spolků, který byl v této práci prezentován, byl něčím jedinečný. Idea všech těchto spolků ale byla společná – podporovat a šířit myšlenku sionismu. Pro tento účel používal každý ze spolků své metody. Akademické spolky pořádaly přednášky o sionismu pro veřejnost, zřizovaly knihovny, ve kterých shromažďovaly sionistické spisky a časopisy, v době, kdy neprobíhala výuka, tedy v době prázdnin či po skončení studií šířili členové těchto spolků myšlenku sionismu mezi židovskými obyvateli ve svých rodných místech. Ženskou alternativu k těmto akademickým spolkům představoval spolek Zionistischer Mädchenbund Deborah. Další dva ženské spolky se zaměřovaly především na dobročinnou a charitativní činnost. Sportovní spolek Makkabi pro změnu naplňoval požadavek sionistických spolků na tělesnou zdatnost svých členů.

Také tyto spolky mají svůj podíl na tom, že byla sionistická myšlenka úspěšná, že sionismus došel svého cíle, založení nezávislého židovského státu Izrael.



6. Prameny:

MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno.


Použitá literatura:

Avineri, Šlomo: Zrození moderního sionismu. Praha 2001.

Čapková, Kateřina: Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách. 1018-1938. Praha 2005.

Horyna, Břetislav – Pavlincová, Helena (eds.): Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc 2003.

Krupp, Michael: Sionismus a stát Izrael: historický nástin. Praha 1999.

Křesťan, Jiří a kol.: Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1938. Praha 2001.



Pěkný, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001.

1 Krupp, Michael: Sionismus a stát Izrael: historický nástin. Praha 1999, s. 19.

2 Tamtéž, s. 22.

3 Tamtéž, s. 32.

4 Avineri, Šlomo: Zrození moderního sionismu. Praha 2001, s. 19.

5 Pěkný, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 2001, s. 214-215.

6 Horyna, Břetislav – Pavlincová, Helena (eds.): Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc 2003, s. 90.

7 Tamtéž.

8 Krupp, Michael: Sionismus a stát Izrael…, s. 30.

9 Čapková, Kateřina: Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách. 1918-1938. Praha 2005, s. 27.

10 Tamtéž, s. 28.

11 Tamtéž.

12 Novodobý Stát Izrael byl vyhlášen 14. května 1948.

13 Tamtéž, s. 144.

14 Tamtéž, s. 214.

15 Tamtéž, s. 216.

16 Tamtéž, s. 34.

17 Tamtéž, s. 178-179.

18 Tamtéž, s. 204.

19 Pěkný, Tomáš: Historie Židů…, s. 521.

20 Tamtéž.

21 Tamtéž, s. 522-523.

22 Tamtéž, s. 523.

23 Tamtéž.

24 Tamtéž, s. 524.

25 Čapková, Kateřina: Češi, Němci, Židé…, s. 248-253.

26 Tamtéž, s. 253.

27 Tamtéž, s. 227.

28 Křesťan Jiří a kol.: Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1938. Praha 2001, s. 36.

29 Čapková, Kateřina: Češi, Němci, Židé…, s. 247.

30 Tamtéž, s. 248.

31 Tamtéž, s. 89-90.

32 Křesťan Jiří a kol.: Židovské spolky , s. 30.

33 Tamtéž, s. 31.

34 Tamtéž, s. 34.

35 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2614, sign. 81135.

36 Tamtéž.

37 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2499, sign. 344.

38 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2544, sign. 1317.

39 Poplatek odváděný do pokladny Světové sionistické organizace.

40 Vladimir Žabotinskij byl již zmíněn v souvislosti se sionistickým revizionismem.

41 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2460, sign. 99.

42 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2614, sign. 81128.

43 Hebrejská univerzita byla otevřena v roce 1925. Jejím prvním rektorem se stal Hugo Bergmann.

44 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2490, sign. 259.

45 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2613, sign. 81120.

46 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2618, sign. 81238.

47 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2570, sign. 40287.


48 Nechci ale tvrdit, že sionistické akademické spolky byly zakládány výhradně až po vzniku Československa (viz Veritas). Tvrzení se týká pouze spolků, které jsou uvedeny v této práci.

49 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 3257, sign. 85/55.

50 Tamtéž.

51 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2592, sign. 79941.

52 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2517, sign. 593.

53 Zkratka WIZO znamená Women´s International Zionist Organization.

54 Například dnešní sportovní areál Riviéra byl majetkem spolku Makkabi.

55 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 3213, sign. 3532/50

56 Tamtéž.

57 Tamtéž.

58 MZA Brno, B26 Policejní ředitelství Brno, kart. 2528, sign. 757.

59 Tamtéž.



Yüklə 151 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©www.azkurs.org 2020
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə