Obsah 1 katarakta 4

3.2Od reklinace k extrakci čočky

Reklinace jako způsob řešení šedého zákalu měla tedy uplatnění velmi dlouhou dobu, byla vlastně jediným známým řešením tohoto problému. Převratná událost nastala až 8. 8. r. 1745. Jacques Daviel, tehdy již uznávaný specialista s dobrou pověstí chirurga provádějícího reklinaci katarakty, využil anatomických znalostí oka a provedl svoji první extrakci čočky. Stalo se tak při komplikované reklinaci, kdy se čočka dostala do přední komory. Daviel vyřešil situaci extrakcí čočky rohovkovou incizí. Incizi zavedl zakřiveným kopíčkem v dolní polovině rohovky v místě limbu. Ránu poté rozšířil zakřivenými nůžkami. Přední pouzdro čočky otevřel ostrou jehlou po nadzvednutí laloku rohovky. Pro expresi zkalené čočky nejprve založil lžičku mezi čočku a duhovku a poté jemně tlačil na oko druhou lžičkou. Zákrok byl úspěšný.

Obr. 7. Nástroje, které používal Daviel při operaci katarakty a jejich použití

Zpočátku používal Daviel tento způsob v případě nouze, ale po získaných dobrých zkušenostech se v r. 1750 rozhodl provádět operaci katarakty pouze extrakcí. Kvůli svému rozhodnutí byl ve své době kritizován, ale tlaku úspěšně odolával.

Také Davielovi současníci – M. Brisseau, M. St. Yves a J.L. Petit zaznamenali možnost odstranění náhodně luxované čočky do přední komory přední částí oka. Zjistili, že dislokovaný šedý zákal je ve skutečnosti nitrooční čočka a ne patologická membrána, jak se dosud domnívali.

Davielovi nástupci metodu extrakapsulární extrakce začali rozvíjet. Klasický postup pak propracoval zejména Albrecht von Graefe – zavedl cílevědomě optikopreparatorní iridektomii a snížil procento operačních neúspěchů na 3,5 %, ale jeho největším přínosem pro operaci katarakty znamenalo zavedení limbálního řezu se spojivkovým lalokem.

Postup extrakapsulární extrakce byl spolehlivý, měl málo závažných komplikací jak během operace, tak i po ní a výhodou bylo ponechání zadního pouzdra čočky jako ochranné bariery. Zákrok měl ovšem i svá negativa – objevoval se sekundární zákal zadního pouzdra čočky, mohlo dojít k uskřinutí částí čočky v ráně, nastávaly pooperační zánětlivé reakce, hojení bylo zpomalené atd.

S tím se operatéři nespokojili a hledali další možnosti odstranění katarakty. H. Knapp operuje bez iridektomie, zlepšují se operační nástroje.

Anestézie - J. Jacobson zavádí chloroformovou narkózu, velký přínos pro operaci katarakty měl Kollerův objev kokainu, díky němuž se stala operace téměř bezbolestnou a pacienta nebylo nutné poutat, což se před tím běžně provádělo. Po nesmělých začátcích se chirurgové propracovali až k odstranění celé čočky, tzv. intrakapsulární extrakci. (3, 13)