1. poruchy afektu afekt

PORUCHY EMOCÍ

Emoce jsou psychické jevy, které mají hodnotící význam, a proto jimi vyjadřujeme, zda je nám něco příjemné nebo nepříjemné, uspokojení nebo neuspokojení...

Anatomie – thalamus a limbický systém.
Afektivita = pohotovost k emočním reakcím.

Emotivita = celková dlouhodobá emoční charakteristika jedince

Char. rysy emocí:

• 
  subjektivita
  
• 
  polarita
  
• 
  aktuálnost
  
• 
  dynamičnost
  
• 
  asociativnost (vyskytují-li se vedle sebe 2 emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem)
  
• 
  iradiace (výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené)
  
• 
  přesun emocí (emoce se může přenášet z jednoho jevu na druhý)
  

Tělesné projevy emocí:

• 
  mimika
  
• 
  pantomimika (gesta, pohyby, držení těla...)
  
• 
  hlasový výraz
  
• 
  vegetativní a hormonální změny
  

Rozdělení emocí

1. 
   podle polarity:
   

• 
  kladné
  
• 
  záporné
  

2. 
   podle kvality:
   

• 
  nižší:
  
  • 
    tělesné – směřují k udržené rovnováhy (žízeň, únava...)
    
  • 
    individuální – člověk je prožívá jako vztah k základním jevům (radost, smutek, strach)
    
• 
  vyšší: mají sociální a společenský význam
  
  • 
    sociální
    
  • 
    estetické
    
  • 
    etické
    

1. PORUCHY AFEKTU
Afekt = intenzivní emoce, která vzniká rychle, prudce po více či méně zřetelném podnětu a má konkrétní zaměření.

Městnání afektu – dojde k výbuchu na nepatrný podnět. Přesun afektu – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, třeba již slabý podnět, bývá reakce bouřlivá. Sdružení afektu – k rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby. Odreagování afektu = afektivní napětí bylo uvolněno nějakým jiným náhradním způsobem.

1. 
   afekt nezvládnutý – dotyčný není schopen v dostatečné míře ovládnout své chování. Není zde poruchy vědomí, ani amnézie.
   

2. 
   patický afekt – liší se od normálního a nezvládnutého:
   

• 
  ↑ intenzita
  
• 
  ↑ trvání (ne vždy)
  
• 
  na jeho vrcholu dochází ke krátce trvající kvalitat. poruše vědomí (obnubilaci)
  
• 
  po jeho odeznění je proto na období vrcholu amnézie
  
• 
  chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
  
• 
  zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
  
• 
  často vzniká na určitém terénu – opilost, demence, encefalopatie, hladovění, únava...
  

3. 
   afektivní stupor – na rozdíl od normálního průběhu afektu je fáze prvnostního zárazu vytupňována v afektivní stupor. Dostavuje se většinou po hrůzné události nebo situaci – postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví.
   

4. 
   afektivní ztlum (útlum) – objevuje se po nadměrném emocinálním podnětu – dojde k odsunutí afektu. Postižený reaguje klidně a bez emocí, emoční reakce se plně projeví až když pomine nebezpečí.
   

5. 
   afektivní raptus – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání. Probíhá se značnou silou a energií. Může se být spojen s patickým nebo nezvládnutým afektem.
   

6. 
   paroxyzmální afekt (ictal emotion) – náhle, bez zjevné příčiny, obsahem je nejč. úzkost. Trvá většinou hodiny. Často v důsledku poruch temporálního laloku (u epilepsie apod.).
   

7. 
   zvýšená afektivní dráždivost – zvýšená pohotovost k patolog. afektivním reakcím.
   

2. PORUCHY NÁLADY
Nálada = déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru.

Faktory ovlivňující náladu: fyzikální (sezónní zimní deprese), chemické (drogy, psychofarmaka), somatogenní a metabolické (deprese u hypotyreózy, premenstr. krize, popudlivost při hypoglykemii a hypertyreóze), organické (afekce CNS), psychologické (traumatizující zážitky → deprese).

Charakter. rysy patických nálad:

• 
  intenzita – sebevětší odchylka norm. nálady zdaleka nedosahuje intenzity patické nálady
  
• 
  trvání – týdny, měsíce
  
• 
  nezávislost na psychogenních podnětech – je na delší dobu neodklonitelná
  
• 
  vliv na ostatní psych. funkce (myšlení, jednání, vzhled, osobnost) – silnější než u norm. nálady
  
• 
  podmíněnost chorobnými změnami CNS – je vždy součástí nějaké duš. poruchy
  

1. 
   Expanzivní nálady
   
   1. 
      euforie – pocit pasivní „tupé“ spokojenosti – u afekt. a organ. psych. poruch, intoxikací...
      
   2. 
      manická a hypomanická nálada – u afekt, poruch, schizoafekt. poruchy, organ. poruchy
      
   3. 
      extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí, povzenesenosti
      

4. 
   rezonantní (zlobná) nálada – podrážděnost, nevlídnost, zvýšené sebevědomí
   
5. 
   explozivní nálada – hl. u epileptiků a chron. alkoholiků
   
6. 
   moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulg. žertováním a obtěžováním okolí. Často u léze front. laloku.
   
7. 
   dysforie (rozlada) – oproti rezonantní náladě je mírnější a není přítomno zvýšené sebevědomí. U epilepsie, ment. retardace i u manického sy.
   

2. 
   Depresivní (mikromanické) nálady
   
   1. 
      depresivní nálada
      
   2. 
      bezradná nálada – bezradnost a neschopnost rozhodování
      
   3. 
      anhedonická nálada – neschopnost prožívat štěstí, radost. Oproti apatickému nemocnému prožívají tuto neschopnost nešťastně.
      
   4. 
      morózní nálada – zlostná, mrzutá, vyšší riziko sebevraždy
      

3. 
   Úzkostné (anxiózní) nálady
   
   1. 
      anxieta a anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu. Strach nemá konkrétní obsah (narozdíl od fobie)
      
   2. 
      fobie – patol. strach, perzistující a iracionální, z konkr, specifické situace, objektu nebo činnosti. Fobie není jedinec schopen potlačit vlastní vůlí, i když si je uvědomuje jako bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj.
      

3. PORUCHY VYŠŠÍCH CITŮ

• 
  nadměrný rozvoj vyšších citů
  
• 
  defekt vyšších citů
  
  • 
    sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu
    
  • 
    moral insanity = anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoismu, bezcitnosti, bezohlednosti
    
• 
  poruchy estetických citů
  
• 
  poruchy etikých citů
  
  • 
    emoční depravace – mizení morálních zábran a stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti
    
  • 
    emoční degradace – úpadek celé osobnosti – city se redukují na oblast tělesných potřeb – zejména u organ. psych. poruch.
    

4. PORUCHY STRUKTURY EMOCÍ

1. 
   paratymie (paradoxní emoce) – emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou. Může se projevit též mimickou inadekvátností (nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, nebo se směje, přestože je mu smutno a úzko (paramimie).
   
2. 
   emoční ambivalence – současně jsou přítomné kladné i záporné emoce, nálady a city. Časté u schizofrenie, fobií, depresí.
   
3. 
   emoční oploštělost – afektivita setřelá, nevýrazná, neměnná, jsou lhostejní, neúčastní. U schizofrenie, organ. poruch, poruch osobnosti
   
4. 
   emoční labilita – měnlivé emoce
   
5. 
   emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability. Nestálost a neschopnost udržet emoce v jednom směru. Střídaní emocí nemusí být však tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost. Zejm. u organ. poruch.
   

6. 
   emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce – opak emoční lability. U poruch osobnosti (fanatických).
   
7. 
   emoční inkongruence – prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu. Pacient např. nezaujatě líčí hrůzné bludné prožitky – důležitý příznak schizofrenie
   

8. 
   alxitymie – neschopnost nebo obtížnost rozumět vlastním emocím. Výkyvy nálady většinou interpretují tělesně (somatizace), dochází k „řeči orgánů“.
   
9. 
   idisynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (pilování, pohled na krev...)
   
10. 
    katatymie – výrazné emoční zkreslení někt. psych. funkcí – myšlení, úsudek, chování...
    

www.lpolach.cz

© MUDr. Ladislav Polách